Návštěva - část druhá

S novým týdnem se Honzíkova návštěva přehoupla do druhé půlky. A protože pondělí je školní den, vedly naše kroky nejdřív na univerzitu. Zatímco já seděla na vyučování, Honza si prohlédl kampus a místní králíky :) Nevím, jestli byli tak hladoví nebo jsme narazili zrovna na nějaké krotké, ale když se k nim Honza přiblížil, abych ho mohla vyfotit, místo aby se rozutekli nebo nás ignorovali, jako normálně, seběhli se všichni k němu :) Na fotce vidíte původní rozestavení a v krátkém videu reakci :)
Králíků běhá po univerzitě vážně hodně, a teď během Velikonoc je to ještě lepší, protože mají mladé, kteří jsou vážně roztomilí, malé chlupaté koule akorát do dlaně :) (ne že by se dali chytit...) Ale univerzita z nich není moc nadšená - hrabou díry (které mohou porušovat statiku budov a kdyby si v nich někdo zlomil nohu, tak může univerzitu zažalovat) + občas se zaběhnou i mimo a sousedi si stěžují... takže se plánuje odchyt aspoň některých a sterilizace. No, studenti jsou rozhodně na straně králíků :)

Dalším bodem programu byl Craigdarroch Castle, jedna z mála "pamětihodností" tady ve Victorii, které se dají navštívit. Je to vlastně malý zámeček starý asi tak sto let (hodně na Kanadu :) ), který si nechal postavit místní uhlobaron (zbohatl na těžbě uhlí tady ve Vancouver Islandu a postavil mimochodem i tu železnici, po které jsme jeli den předtím). Chudák si zámku moc neužil, zemřel krátce před jeho dostavěním, ale vdova s mladšími dětmi ho pak nějakou dobu obývala - byla tam vypsaná rodinná historie a bylo to docela vtipné - nejstarší dcery se vdávaly ještě před tatínkovým zbohatnutím, takže manželé řemeslníci, prostřední si polepšily, nejmladší to dopracovala až do aristokracie. Z osmi dětí se jeden upil k smrti, jedna byla neúspěšná herečka, která dožila se svou přítelkyní a nevím, co ještě... Ale zámeček byl celkem pěkný :) Dokonce i ve věži jsme byli Večer jsme si pak zašli do univerzitního klubu na jedno. Honza se tam sešel se svou kanadskou kamarádkou, která byla v ČR na studijním výměnném pobytu a teď studuje na UVic a já pozvala ještě jednoho kamaráda - místního aiesecáře a jinak prvního Inda bez přízvuku (teda celkem tu znám dva a oba mají super angličtinu, ale druhý zrovna nemohl...). Takže jsme si užili příjemný, trochu odpočinkový den - pro Honzu poslední ve Victorii, protože druhý den nás čekal přesun do Vancouveru. Hodně jsem se těšila, protože dosud jsem Vancouverem jen projížděla a neměla pořádně příležitost si ho prohlédnout. Navíc, i když není daleko, cesta trvá dost dlouho - trajekt jezdí každé dvě hodiny a cesta trvá hodinu a půl a k tomu ještě hodina cesty busem z centra Victorie na trajekt a zase hodina do centra Vancouveru. Takže jsme přijeli až v podvečer, ale nevadilo to. Hodili jsme jen bágly na hostel a šli do víru velkoměsta :) Navíc jsem jako zpestření měla domluvený sraz s dalším kamarádem - Francouzem Victorem z předchozího výletu do Rocky Mountains, který ve Vancouveru studuje angličtinu a nabídl se nám jako průvodce.

Hlavní ulice
Tenhle kostelík se mi strašně líbil - krčí se v centru mezi samými výškovými budovami
Všichni tři před Canada Place, kde hoří Olympijský oheň
Výhled na moře se zaparkovanými letadly a na hory obklopující Vancouver
Pak jsme zašli na večeři, Victor nás vzal do své oblíbené restaurace, kde mají levný kebab (jsem zavzpomínala rovnou měrou na brněnský hlavák a Istanbul...) a po jídle zpět na hostel, abychom druhý den byli čerství a schopní brzo vstát, protože jsme toho chtěli stihnout co nejvíc. Musím říct, že se nám to celkem povedlo (např. jsme odpískali China Town kvůli obavě, že je moc daleko a nakonec jsme se náhodou vynořili přímo vedle něj :D) a dokonce se umoudřilo i počasí a udělalo se opravdu teplo a dokonce slunečno. Takže ideální počasí na procházku městem a hlavně parkem...

Veřejná knihovna postavená do tvaru Kolosea - moc se nám líbila BC Place - tady se odehrávají hokejové zápasy a koncerty
Science Centre - muzeum ve tvaru golfového míčku + za ním je Olympijská vesnička
No a tady jsme zjistili, že jsme jen kousíček od China Town, tak jsme ho šli prozkoumat - nejvíc se nám líbila čínská zahrada, tam by se hezky trávil volný čas, opravdu získáte pocit, že jste se ocitli v jiné době a na jiném místě...
Po prohlídce čínské čtvrti byla už věž s vyhlídkou na Vancouver - Lookout, náš další cíl, doslova na dosah ruky :D v tom disku je vyhlídka a taky otočná restaurace...
Jinak výlet na věž opravdu stál za to - doporučuji všem budoucím turistům :) Ani nemusíte šlapat schody, vyjedete proskleným výtahem po stěně budovy (řekla bych, že to není špatné ani pro ty, co trpí závratěmi, protože nevidíte přímo dolů, ale před sebe - však se můžete sami přesvědčit na videu ;) )
A i když věž nepatří zrovna k nejvyšším světovým mrakodrapům (asi půlka Empire State Building) výhled z ní byl pořád luxusní :)

Finanční centrum Hory, Canada Place a to zelené je Stanley Park Přístav
Pak jsme se šli projít rozkvetlým Vancouverem podél moře a Coal Harbor, směrem na Stanley Park, kde jsme se měli potkat s Andreou - rodilou Kanaďankou a mojí kamarádkou.
Předtím ale jsme si ještě dali obídek - mají ve Vancouveru neuvěřitelný výběr všeho možného - jen v ulici, kde jsme jedli my, měli Italskou, Japonskou, Korejskou, Mongolskou dokonce i Ukrajinskou a nevím ještě jakou kuchyni, a to v centru je ještě větší výběr :) My si vybrali Japonskou a pak pokračovali v procházce... Těsně před Stanley parkem je prostě úžasná pláž - English Bay:
Lidé sedí na lavičkách nebo na vyplavených kmenech, povídají, čtou si nebo pozorují pejskaře a kolaře svištící kolem... prostě paráda :) Tam jsme se konečně potkali s Andreou (opět asi na třetí pokus) a pokračovali do největšího Vancouverského parku. Mají tam i dvě jezera s všemožnou havětí a opravdu velké, staré stromy... prostě máte pocit, že jste hluboko v lese a ne kousíček od velkého města.
Já jsem si strašně přála vidět mývala, protože jsem nikdy žádného neviděla a Victor mi den předtím poradil, kde se vyskytují. Když jsem se svěřila Andree, zatvářila se pochybovačně s tím, že mývalů je tu hodně (prý dokonce i ve Victorii), ale že většinou vycházejí až v noci - tím docela zchladila mé nadšení, ale ještě jsem se nevzdávala naděje... a vyplatilo se :D jen chviličku po tom, co jsem jí odpověděla, že doufám, že ho uvidím, protože bych si to moc přála, jsem si všimla, že nás hned dva pozorují z křoví :D

A co víc, když jsme došli k jezeru, uviděli jsme další dva sedět na ostrůvku a za chvíli začli plavat k nám! A nejvtipnější - jeden během toho chytl rybu!!! :D To i Andrea přiznala, že vidí poprvé v životě :)

Pak jsme se po okraji parku vydali k plácku s totemy - cestou byl krásný výhled na město...

Opět Coal Harbor s krásnými jachtami, jen z druhé strany


Ten most vede na území armády... takže vstup zakázán :)


Všichni tři (už trochu unavení) výletníci


No a u totemů byl nejvyšší čas se otočit a vrátit se na hostel, abychom se pořádně připravili na večer - byl totiž St. Patrick Day. Připojil se k nám i Victor a z kluků vypadlo, že vlastně nemají nic pořádného na sebe... tak jsme se vydali na hon za zelenými věcmi. Všechno bylo už dost vyprodané, já jsem ukořistila samolepky trojlístků, které jsme v hojné míře využili, ale nic víc jsme nemohli najít... až jsme narazili na super obchůdek, kde nám ještě dali slevu, takže já si přikoupila trojlístkové náušnice a kluci oba po jednom péřovém boa (strašně jsem se nasmála, jak jim to slušelo :) )

Dámská a pánská část osazenstva :)


Když už jsme se náležitě vystrojili, mohli jsme jít na zelené pivo. Byl to moc fajn večer, hodně jsme se nasmáli, dokonce jsme potkali pravou Irku a dali si pravé Kanadské jídlo - je z Quebecku, jmenuje se to Poutine a je to docela dobrý zabiják - hranolky se sýrem, polité gravy (uf, ale k pivu asi dobré :D) No a pak se šlo tancovat :) Naštěstí byl klub hodně blízko našeho hostelu, protože jsme byli opavdu unavení - hlavně Honza, který jinak zvládal časový posun opravdu dobře (mnohem líp než já mimochodem, ale myslím, že je to i tím, že já přiletěla v zimě, kdy byla brzo tma a byla jsem tu sama, takže jsem prostě chodila hodně brzo spát a tím pádem brzo vstávala...)

Pití (zelené, samozřejmě)

Jídlo (jestli se to tak dá vůbec nazvat...)

Tanec :)

No a ráno už nezbývalo než se rozloučit :( Byl to opravdu příjemně strávený čas a já jsem moc vděčná Honzíkovi, že přijel na návštěvu... vrátit se po takovém týdnu zpátky do školy, zpátky do reality bylo opravdu hodně těžké... aspoň jsem se mohla utěšovat, že už se mi výuka chýlí ke konci :)