Akce a akcičky

Tak jak tu probíhá můj společenský život? No, nemůžu si stěžovat... kontakty i zážitky přibývají :) Národnosti už se nedrží tak u sebe, pomalu se profilují skupinky a přátelé. Já jsem zjistila, že si hodně rozumím s Francouzi, ale nevím, jestli je to proto, že je mi blízká jejich mentalita nebo spíš protože jich tu je tolik - takže je větší šance, že člověk najde fajn lidi :) Je fakt, že všechny Francouze ještě ani neznám... Pak jsou tu příjemné holky z Německa, jedna z Nového Zélandu a super je i Hanka, jediná další Češka ve Victorii (taktéž z Masarykovy univerzity, z VŠE tu byli tři kluci, ale minulý semestr a tenhle nikdo). Moc příjemní jsou i Asiaté - z Japonska, Malajsie, Číny, Singapuru i Korei, ale ti drží hodně při sobě, podnikají výlety spolu a moc se nepodílejí na parties. Další, kdo se drží spolu, jsou skandinávské národy, ty skoro neznám, maximálně se pozdravíme. Poslední skupinkou jsou španělsky mluvící, ti se zdají fajn, ale teprve je poznávám, rozhodně jsem víc s Francouzi než Španěly.

Jediné, co mě mrzí, že tu nemám nějakou spřízněnou duši, se kterou bych mohla plánovat třeba výlety, nákupy, večeře, co já vím... Všichni se zdají být tak nějak spárovaní a spokojení (většinou podle národností, což nemůžu aplikovat, protože Hanka je tu přece jen už půl roku, takže je zaháčkovaná). Myslím, že je to trochu i tím, že nebydlím přímo v kampusu, takže přicházím o některé akce (takové ty spontánní, kde se lidi potkají a řeknou si: co takhle za půl hoďky vyrazit do centra, ok?). Dalším důvodem je i to, že se radši připojím k nějaké akci než bych jí sama vymýšlela a organizovala... No, ale žádná tragédie, většina akcí se ke mně dostane, často se ani nemůžu zúčastnit všech. Snažím se budovat vztahy, poznávat nové lidi, zapojovat se co nejvíc a taky poznávat kromě exchange studentů i Kanaďany - k tomu se ještě dostanu :)

Takže, co se tu dělo za ten měsíc? První byla taková seznamovací párty ve Felicitas, což je klub/hospůdka přímo v kampusu. Tam šlo vysloveně o to, vypít si pár sklenek (pár doslova, alkohol je tu dost drahý - jedno pivo či cokoliv jiného vyjde tak na 5 dolarů, což je cca 90 Kč) a poznat, co nejvíc lidí - takové to ahoj, já jsem Zdeňka z ČR a ty? Tady jedna fotečka na ilustraci (všichni ostatní jsou z Francie):

Mnohem větší sranda byla další seznamovací akce, kterou pořádala Masami, Japonka, která tu je už od září. Párty byla u ní v clusteru (v kampusu můžete bydlet buď v Residence living, což je samostatný pokoj v patrové budově se skříní, postelí a stolem, záchod a koupelna na chodbě nebo právě Cluster living, což jsou takové malé domečky s kuchyní, obýváčkem, koupelnou a čtyřmi pokoji) a každý měl přinést nějakou specialitu. My jsme se domluvily s Hankou, přišly jsme dřív a smažily jsme bramboráky, které mimochodem slavily velký úspěch :D V sedm, kdy měla párty oficiálně začít se objevili jen Asiaté, ale postupně se začal pokoj zaplňovat lidmi a stůl dobrotami :D Hodně se vytáhli Norky, které přinesly brownies i se zmrzlinou, jeden Ital měl moc dobré těstoviny, Francouzky vzaly sýrové koláčky atd. no prostě toho byla spousta a já se docela přejedla :D ještě, že se pak šlo do clubu a já mohla všechno to jídlo trochu vytancovat. Navíc, už bylo u Masami ke konci dost přelidněno, info o párty se asi rozšířila, protože tam byli exchange studenti ze všech možných programů a objevili se tam dokonce i nějací Kanaďani :)

Já a Hanka při přípravě


A stůl už se zaplňuje :)



Takhle to vypadalo na konci a to jsou ještě další lidi na chodbě a venku na cigaretce :D

V klubu

Jinak akce samozřejmě nejsou jenom o pártyování, taky pěstujeme sport, chodí se hrát basket anebo se dívat na univerzitní zápasy, což mi zatím bohužel nikdy nevyšlo :( Zato jsem byla minulý pátek s ostatními bruslit a bylo to fakt super. Nestála jsem na bruslích aspoň čtyři roky, ale vybavilo se mi to brzo a vážně jsem si to užívala, ještě jsem trochu zaučovala Novozélanďanku, která na bruslích stála poprvé. A pak jsme šli do Japonského fastfoodu, kde jsem s překvapením zjistila, že se můžu v pohodě najíst hůlkami (!) a to jsem to zkoušela jen jednou kdysi na střední :)


Další, co jsem tu podnikla, bylo jít se mrknout na místní aiesecáře. Takže jsem se jim šla představit na info meeting, který mimochodem probíhá celkem podobně jako u nás. Jsou moc fajn, hned mě zahrnuli do contact listu, takže vím, jaké akce pořádají a můžu se přidat. Byla jsem takhle s nimi a s jejich jediným současným praktikantem (Maté z Maďarska) na brunchi a myslím, že s nimi ještě něco podniknu :) Dostala jsem pozvání na jejich březnovou konferenci, což zní opravdu lákavě. Ráda bych kromě exchange studentů poznala víc i Kanaďany.

Což se mi mimochodem docela daří, protože na onom info meetingu byl i Adam - student Business Fakulty, který by moc rád jel na studijní výměnu do ČR. Tak jsme se dali do řeči a ukázalo se, že zná Hanku, která mu už pomáhá s přípravou na pohovor (u nás se píší motivační dopisy, oni mají pohovory, kde se má ukázat, jak moc chtějí a jestli jsou "vhodní" kandidáti pro danou zemi). No a milý Adam už měl připraveno pár českých frází a taky písničky od Ivana Mládka, které získal od Hanky a chtěl je použít právě na prezentaci (Medvědi nevědí například :D) Ale tím jeho snaha neskončila, chtěl porotě prezentovat něco českého, takže jsme spolu s ním pekli u Hanky buchty :D Našly jsme recept s hladkou moukou (jiná se tu nedá dostat) a doufaly, že to dobře dopadne i s sušeným droždím a rybízovou marmeládou. A buchty se fakt povedly, i když z některých marmeláda trochu vytekla, byly moc dobré a při jejich přípravě jsem se vážně bavila :)

Kontrola receptu

Plnění (to byla hlavně moje práce s Adamem, Hanka dělala skoro všechno ostatní :) )

Šup na pekáč

A už se pečou


Hotový výtvor

Adam s Hankou


No, říkal Adam, že měly buchty celkem úspěch, stejně jako jeho prezentace... Takže možná budu znát jednoho Kanaďana, který bude příští semestr na výměně v Brně :D Jo a taky si ode mě půjčil dres. Tady se můžete podívat, jak mu to slušelo :D


A tenhle Adam mě minulý víkend pozval na kanadskou párty, což byla celkem sranda protože o dva dny dřív jsem byla v klubu se samými Francouzi a teď zas já a samí Kanaďani, všichni studenti na UVic. Začínalo se v domě, který byl už docela plný (samých mě neznámých lidí), ale byli milí, dali se se mnou do řeči - poznala jsem jednoho, který byl už na exchange, právě v ČR a taky se ukázalo, že mám s některými společné známé (moje spolužáky z té Kanadské třídy a taky mojí Čínskou spolubydlící Helen, která se mnou chodí právě do té třídy a je moc fajn + vysvětluje mi občas, jak to tu chodí :D) Taky jsem se zapojila do nějaké zřejmě tradiční picí hry sestávající ze snahy trefit se pingpongovým míčkem do kelímků s pivem soupeřícího teamu. Když se trefíte, musí pít. Jinak s překvapením jsem zjistila, že mi kanadské pivo docela chutná, nebo aspoň že ho můžu pít. Je sladší a slabší :D No, pak jsme se přesunuli do města, což byla asi nejvtipnější část - plný autobus Kanaďanů zpívajících Oh, Canada (národní hymna).

Poslední akce, na které jsem byla právě včera. Bylo slavnostní zahájení Victoria Film Festivalu. Byli jsme se podívat na promítání celkem zajímavého filmu Coco Chanel a Igor Stravinskij a pak následoval raut v hezkém hotelu. Dobré byly hlavně koktejly, které jsme měli zahrnuté v ceně. Takže kultura, dobrá strava a ještě jsme si příjemně popovídali :)

Všichni čtyři účastníci :)