Tak a je to aneb jak jsem dorazila do místa určení

Tak už jsem tu, v Kanadě... a jak jsem dorazila? Celou mou cestu (jako spoustu dalších oblastí mého života) by mohly charakterizovat dva výrazy:
1)všechno na poslední chvíli a 2) víc štěstí než rozumu...

Let jsem totiž měla 30.12. ráno z Prahy, takže jsem si pěkně naplánovala, jak budu celý 29. prosinec balit + zařizovat, co ještě zbývá, jako třeba maily nebo cestovní pojištění (prostě to, co jsem jaksi dřív nezvládla). Jenže kvůli předpovědi ledovky padlo rozhodnutí jet o den dřív a přespat u tety, což mi docela narušilo plány...

Nakonec se samozřejmě všechno stihlo, i když maminka byla z mého přístupu "však ono se to zvládne" dost na nervy. Překvapivě se mi vešlo do kufrů víc věcí než jsem doufala (hurá, ať žijí mé krásné nové kufry), i když se samozřejmě už teď objevují věci, které jsem si měla vzít a nevzala... naštěstí nic zásadního :)



No a k samotné cestě, nejdřív jsem letěla Praha-Frankfurt, což proběhlo až na nějaké ty turbulence úplně v pohodě. Ve Frankfurtu pro mě vlastně teprve začalo dobrodružství, protože jsem ještě nikdy nepřestupovala ani neletěla Airbusem A330-300 (prostě tím velkým letadlem). Správně odbočit do chodby pro pokračování v letu a najít bránu pro let do Calgary ale vůbec nebyl problém. Pak stačilo jen vystát si tři pekelně se vlekoucí fronty (pro vystavení boarding listu, pro přidělení sedadla, pro vpuštění do čekacího prostoru). Tam nastal takový malý zádrhel - zaměstnanec letiště projížděl moje kanadská víza terminálem, tvářil se u toho dost vážně a trousil poznámky jako: jsou to určitě kanadská víza? nevypadají... já si mezitím pracovala k infarktu s vidinou, jak zas pěkně letím Frankfurt-Praha... když se mu to asi napotřetí podařilo načíst - já málem zkolabovala, z čehož měl pán strašnou srandu (haha)





Desetihodinový let Frankfurt-Calgary, kterého jsem se trochu obávala, proběhl moc příjemně. Seděla jsem uprostřed letadla (jak na délku, tak na šířku) a měla dostatečný přísun filmů, informací o letu, jídla i pití + deku, polštář a blízkost záchodu hned za sedadlem, takže jsem nemusela čekat ve frontě a nikdo mi nekopal do sedadla ;)

V Calgary mě přivítal mínus-osmnáctistupňový mráz, sníh a měkké koberce. Opět se mé obavy nepotvrdily - nejen, že mi přijely oba kufry a v pořádku a neměli jsme žádné zpoždění, ale navíc byla letištní kontrola velmi mírná, ještě mi popřáli šťastný nový rok :) takže žádné prohlídky kufrů nebo příručních zavazadel a jejich vážení - jen jsem si musela v Calgary sundat boty a v Praze mě trochu poplácali po rukou a nohou... Dokonce jsem měla čas, jít na internet, což se hodilo, protože jsem začínala být dost unavená a net mě udržel vzhůru (vstávala jsem v šest ráno, v letadle jsem moc nenaspala a v Calgary byly pro mě už skoro čtyři hodiny ráno).


Letiště v Calgary



Let Calgary-Victoria probíhal ve srandovně malém letadle (vždy jen dvě a dvě místa a jedna letuška), ale zážitky z něj žádné nemám, protože jsem ho celý prospala. Při výstupu ve Victorii bylo o poznání tepleji (pořád nevím, kolik tu je přesně stupňů... ale určitě nad nulou, tak deset stupňů a dost prší) a překvapivě jsem se opět shledala s oběma kufry. To byl pro mě druhý adrenalin, protože jsem v Calgary trochu zmatkovala a po poslání kufrů po odbavovacím páse jsem si všimla nápisu Montreal. Takže když se kufry ve Victorii neobjevovaly, už jsem je viděla v Montrealu... naštěstí se ukázalo, že stojím jen u špatného pásu - taky z Calgary, ale jiný let :D a když jsem měla veškerý svůj majeteček u sebe, zbývalo jen zavolat domácímu, nastěhovat se, zaplatit a fláknout sebou do postele - asi tak v osm hodin ráno našeho času spánek opravdu bodl...