Ruské dobrodružství

Od návratu z Kanady uplynul už víc než rok a já si říkala, že bych ráda zase nějaké to zahraniční dobrodružství... Ne tedy, že bych se za ten rok nikam nepodívala, to jsem zase nezahálela :) ale všechno to byly tak týdenní akce a to se nedá srovnávat... Dalším důvodem je, že bych se od příštího roku už chtěla zapojit do pracovního procesu, takže mám poslední studentské prázdniny a to chtělo něco aspoň trochu speciálního :)

Myšlenka postupně vykrystalizovala ve skutečnost: rozhodla jsem se jet na praxi přes AIESEC, a tím získat poslední zkušenost, která mi ještě chyběla k využití všech možností této organizace, které mě lákaly. Volba padla na Petrohrad - za prvé jsem o tomto městě slyšela samou chválu, za druhé jsem v Rusku ještě nikdy nebyla, je to pro mě exotika a ještě si budu moct porovnat dvě velké severské země a co víc, od podzimu se učím ruštinu, takže je to vítaná příležitost si zlepšit cizí jazyk. Moc se mi také líbilo, že AIESEC v Petrohradu plánuje mít přes léto až 100 praktikantů, z toho 30 v mém projektu, takže budu mít příležitost poznat spoustu nových lidí. Náplň práce ještě není úplně jasná, budeme totiž spolu organizovat aktivity zaměřené na poznávání různých kultur, ale v čem budou tyto aktivity spočívat bude na nás. Takže sama ještě můžu být překvapená ;)

Tak, to by pro úvod stačilo, teď k samotnému pobytu :) Mimochodem původně jsem ani blog z Ruska neplánovala - budu tu totiž jen 6 týdnů, (což je pořád docela krátká doba) ale už po prvním dni jsem změnila názor, je tu toho tolik zajímavého, že se zkrátka chci s někým podělit :)

Let probíhal překvapivě hladce, určitě k tomu přispělo i to, že jsem si trošku připlatila za přímý let (v nabídce byly i takové chuťovky, jako nocleh na letišti v Minsku), takže i když jsem tentokrát letěla bez rodinného zázemí, žádné komplikace nenastaly. Na letišti v Petrohradě, jsem si chvíli počkala (přiletěli jsme načas) s důvěrou, že si pro mě někdo přijde. A opravdu, už za hodinu se objevil Igor, který, jak vyplynulo, bude mým domácím. Igor je moc fajn, je mu 29, pracuje ve strojírenství a nemá s AIESEC nic společného :) začal se učit angličtinu, takže vítá možnost, někoho u sebe ubytovat a přitom trénovat jazyk.

Moc mě potěšilo, že Igor přijel autem, tudíž jsem nemusela řešit žádné lístky na městskou, jen jsme naložili můj velký kufr a mou maličkost a vyrazili jsme k ubytování. Cesta trvala skoro hodinu, kterou jsem strávila: louskáním azbuky, ze všech nápisů, co jsem kolem viděla; obdivováním, jak je všechno široké a veliké; konverzací v angličtině s domácím a údivem nad místním vozovým parkem, obzvlášť některé autobusy vypadají, že se co nevidět rozpadnou :) Toho, jak se ukázalo, místní využívají na menší přivýdělek - Igor říkal, že je normální, že obyvatelé stopují běžné řidiče a za drobný příspěvěk na benzín se nechají někam dovézt, což sám později demostroval a cestu do města jsme fungovali jako taxík pro dvě slečny :D

Místní paneláky/mrakodrapy jsou zveku hezčí než u nás, jsou aspoň trochu členité, mají různé balkónky atd. na druhou stranu jsou, jestli ne o dost starší, pak rozhodně opotřebovanější... Zato jsou pořádně zabezpečené: vstup byl na čip (podotýkám, že do po všech stránkách dosti nevábné chodby, hlavně mě zaujaly koberce na podlaze i ve výtahu - bydlíme v 10. patře), pak další dveře na čip, pak pořádné mohutné dveře na zámek a pak ještě normální dveře asi tak na pět západů :D Vůbec si říkám, jak je to tu s tou bezpečností, Igor z auta vyndavá všechno + dává si na volant zámek, poctivě kontroluje zavřené dveře atd., takže tady se asi neopatrnost moc nevyplácí...

Byteček je taky takový (jak už naznačovala chodba) trochu opotřebovaný: sem tam se něco odchlipuje nebo loupe, spousta koberců na podlaze i po stěnách a mraky různých více či méně nevkusných ozdůbek :) ale je tu všechno, co je potřeba k příjemnému životu a dokonce mám svůj vlastní pokoj. Ještě by tu měla bydlet jedna Polka, taky přes AIESEC, ale je zrovna na víkend pryč, tak jsem jí ještě neviděla.
Můj pokoj

Lehce "jetá" koupelna, ale sprcha stejně bodla :)

Po ubytování a sváče jsme se vrhli do víru velkoměsta... Máme tu teď mimochodem nádherné počasí, něco kolem 26°C, možná ještě víc a úplně bez mráčku, což bylo moc příjemné zjištění a lehce škodolibá radost, že jedu do většího tepla než je v ČR :) Igor se ukázal jako moc ochotný průvodce a fotograf, takže jsme prošli pár kilometrů památek a výhledů :)
Katedrála sv. Izáka
s Petrem Velikým

Můj "pan domácí" Igor. Tuhle kotvu prý pravidelně tahají absolventi po promocích doprostřed silnice :D
Krásná a široká Něva... mimochodem chodí si tu po městě spoustu námořníků, musím nějaké do konce pobytu určitě vyfotit :)

Na pozadí s Petropavlovskou pevností
Jedna ruská klasika :)
Důkaz české přítomnosti, už jsem tu viděla i škodovku
S Igorem před katedrálou Petra a Pavla
Vážně se trochu nechali inspirovat Amsterdamem :)
Vyřešení otázky, co s odstavenými autobusy a nedostatkem veřejných záchodů :D
Zimní palác a Dvortsovaya náměstí
a tady všude jsem byla...

Kromě prohlídky města mi Igor pomohl zařídit výměnu rublů a nákup ruské SIM karty, takže už jsem solventní i mobilní :D a navíc jsme šli nakoupit, takže nestrádám po žádné stránce :) Supermarket mají dost podobný, snad kromě nabídky kefíru, kde nás rozhodně převyšují a co se mi líbilo, v mrazácích mají mraženou zeleninu nebo brusinky, jen tak volně a každý si na váhu nakoupí kolik potřebuje...

A poslední postřeh prvního dne: opravdu jsme víc na severu :D kolem desáté večer bylo světlo jak u nás maximálně v osm večer a v půl jedné ráno, kdy jsem šla spát, bylo pořád ještě trochu šero... světlo mi normálně ve spánku trochu překáží, ale dnes jsem spala, jak zabitá :D