V neděli bylo pořád krásné počasí a Igor měl volno, takže mě vzal do muzea Kunstkamera, což je etnografické muzeum, měli tam figuríny oblečené podle zvyků z různých krajů světa + expozice o jejich stylu života... Nejvíc mě potěšili kanadští indiáni, kteří vypadali úplně stejně jako v muzeu v Kanadě :) a informační tabule o cestovatelích, kde měl své místo i náš Emil Holub. Další část se věnovala době Petra Velikého, který byl na svou dobu hodně osvícený a zajímal se o vše možné - vědu, medicínu, astronomii atd. Takže jsme viděli místnost plnou matematických, chemických a fyzických pomůcek a pak taky místnost plnou lahví s naloženými anomáliemi v láku... což bylo docela silné kafe, prošla jsem jí hodně rychle, ale spousta školních výprav s průvodkyněmi se věnovalo každé lahvičce :P
Odpoledne jsme se vydali na Krestovskij Ostrov, kde měl Igor sraz s English Speaking Club a vzal mě s sebou. Krestovskij Ostrov je místo pro lepší bydlení a krásný, rozlehlý park, plný atrakcí jako: dětská zoo, půjčovna lodiček a šlapadel, horská dráha nebo cukrová vata :) Bylo to moc příjemné, sluníčko svítilo a já měla příležitost poznat nové lidi (asi deset mladých Rusů a Rusek, pro které jsem byla jako Češka docela atrakce) :) a taky se pobavit trochu lepší angličtinou (i když se Igor snaží, přece jen je znát, že se učí teprve 2 roky)
Taky jsem vyzkoušela pravé ruské pití, to jest chlebnyj kvas (překvapivě mi docela chutná) a mors, což jsou ve vodě rozmixované brusinky, v teplém počasí je krásně osvěžující.Večer se pak vrátila spolubydlící - Polka Maria, která je, jak se ukázalo, moc fajn :) vyprávěla mi o akcích v Petrohradě a o aiesecářích a ostatních praktikantech a já se začala o to víc těšit, až je poznám. Jediné negativum na spolubydlení je, že máme jen jedny klíče a musíme se pořád domlouvat na předání, ale jinak jsem moc ráda, že tu mám nějakou spřízněnou duši a posilu na konverzaci s Igorem :D
V pondělí jsem pak konečně potkala ostatní praktikanty z mého projektu (Marie je v jiném) a Rusky, které náš projekt organizují. První postřeh je, že jsou všechny strašně mladé (kolem 18 let), ale sympatické a hlavně zodpovědné. Jak se ukazuje, mají projekt promyšlený a pod palcem, takže víme, co nás čeká a co si máme připravit, což není úplně samozřejmost (některé týmy z jiných projektů pořád čekají, jak se to vyvine... takže jsou trochu nejistí, ale nesmutní a věnují svůj volný čas poznávání města :) ). Můj tým ještě není kompletní (lidi budou přijíždět minimálně další dva týdny), ale to nevadí, protože jsme teprve ve fázi příprav a na to stačí jeden zástupce z dané země, navíc v menší skupince se snáze domluvíme... Doufám ovšem, že sem dorazí ještě aspoň jedna Češka nebo Čech, ať mám parťáka :) Zatím jsem v projektu sama, pak je tu Rumunka, Turek, 2 Brazilci a 3 Polky. Poláků a Brazilců je tu vůbec nejvíc, asi kolem deseti z každého národa: děláme si srandu, že si můžou dát proti sobě fotbalový zápas :) Kromě mě je tu ještě jeden Čech, Jakub, vypadá sympaticky, ale moc jsme se nebavili, je z jiného projektu... Já se nejvíc skamarádila s Polkami, ale všichni jsou moc fajn - obzvlášť náš tým vypadá jako dobrá partička.
V úterý se počasí trochu pokazilo, ale vlastně to ani nevadilo, protože na programu byla Ermitáž - jedno z největších a nejstarších muzeí na světě. Bohužel tomu odpovídal počet zájemců o návštěvu, takže čekání ve frontě se trochu protáhlo... no, aspoň jsme měli čas se za tu hodinku a půl zase o trochu důkladněji poznat :D Co mě potěšilo, byl fakt, že na ISIC je vstup zdarma, takže se tam plánuji ještě vrátit, protože za jeden den se to zkrátka nedá: v přízemí jsou antické památky, v prvním patře (to jsme zvládli skoro celé) umění z různých koutů světa, expozice ze života carské rodiny a interiéry Zimního paláce a v druhém patře pak současné umění.
Jinak musím napsat, že se tu v některých ohledech cítím jako doma: jezdí tu spousta škodovek a supermarkety mají vybavené jako u nás, dokonce i co se piva týče (viz fotografický důkaz) :) Mají tu spoustu značek, ale říkal mi kamarád Vasiliy z Ruska, který byl v ČR, že jsou to piva vařená a plněná tady a že v ČR chutnají o dost líp, tak nevím... Každopádně by tomu nahrával fakt, že tu mají značku "Žatecký Gus" s nápisem "světlé výčepní pivo" a husou ve znaku, které jsem v ČR nikde nepotkala. Říkali jsme si, že možná Rusové koupili licenci? Musím zapátrat.
Zastoupení tu mají i sousedi :D
Z čistě ruských specialit bych vyjmenovala například výši dámských podpadků, tak čtvrtina Rusek nechodí v dámských botách, ale spíš na chůdách: ideální je tak pěticentimetrová platforma od země a dvaceticentimetrové podpadky... Mají můj obdiv, já bych se na něčem takovém zabila po pár krocích, ovšem trochu vtipné mi přijde, když si v něčem takovém vykračují vedle svého o půl hlavy menšího přítele :D Další zajímavostí je místní metro, za prvé je strašně hluboko, což není až tak překvapivé, když tu před Petrem Velikým byly jen bažiny... A za druhé je hodně stanic řešených tak, že jsou uzavřené, tj. až vlak přijede do stanice, teprve se otevřou železné dveře a lidi můžou nastupovat či vystupovat. Stanice jsou moc hezky dekorované, nechybí mozaiky, ozdobné kameny či měď. Pro mě nezvyklé, ale docela chytré je, že všechny přestupní uzly mají dvě(v jednom případě tři) jména (každá linka svoje), takže každý ví, na které lince zrovna je. Vůbec orientace je docela snadná, zvládla jsem se sama přemístit hned napoprvé (Igor mi vytiskl mapku), jediné, co mi dělá problém, je časový odhad cesty... Což ovšem není jen můj případ, takže čekání na opozdilce je každodenní realitou :D A poslední co bych zmínila je místní obliba v limuzínách, očividně se bez nich neobejde žádná svatba (a že je jich tu hodně) ani pořádná párty :)
Taky nemůžu nezmínit své úspěchy s ruštinou :D Čtení azbuky už mám docela natrénované (= zvládnu přečíst celé slovo na jeden zátah, ale na rychlé skenování textu to ještě není :D) Těší mě, že se dá smysl mnoha slov odvodit, protože jsou podobná s češtinou a opravdu obdivuji kolegy z Rumunska, Brazílie, Turecka a spol., že se odvážili do země, kde nerozumí kromě řeči ani nápisům... Tady je totiž všechno v azbuce včetně cizích slov, která se u nás nechávají v původním tvaru. Přijde mi dost vtipné, že tu mají foneticky přepsané i názvy jako Big Mac z MacDonalda nebo Reiffeisenbank, na druhou stranu pak ví, jak se to vyslovuje a nehrozí jim faux paux jako u nás, když komolíme zahraniční jména a názvy českou výslovností. O dost horší než čtení je pro mě poslech, protože rodilí Rusové mají kadenci kulometu :) Ale už si taky zvykám: poprvé mě prodavačka dostala, když místo, aby splnila mou pečlivě připravenou objednávku v ruštině, začala chrlit otázky, no můj zmatený výraz jí asi napověděl, protože si nakonec zřejmě odpověděla sama :D Teď už se většinou chytám, například jsem zvládla zákeřný dotaz, zda krájený, na mou objednávku chleba (mají tu kromě supermarketů i obchody s obsluhou), briskní odpovědí "Da" :D Nejvíc mě ale potěšila paní v metru, která se vůbec na nic neptala a po mé pečlivě připravené objednávce vícevstupové kartičky na metro, mi jí jednoduše prodala :)
Jinak se celý týden nesl ve znamení různých akcí, kulturních, poznávacích, seznamovacích atd. z nichž nejzajímavější byla asi středeční celonoční party. Celonoční proto, že nám tu o půlnoci přestává jezdit metro a vůbec celá městská doprava a provoz se obnovuje až v půl šesté ráno, takže si každý musí vybrat, jestli půjde z akce brzo domů nebo zůstane po celou dobu. Výběr to ale není těžký, protože jak jsem už psala, čas tu letí strašně rychle a kvůli bílým nocím mají všichni pocit, že zdaleka není tolik, kolik ukazují hodiny :) Party byla super, protože jsem konečně měla možnost poznat i praktikanty z jiných projektů - spousta lidí, pokřikujících, tancujících, sedících nebo pobíhajících po parku, kde jsme začínali, spolu s přípitkem šampaňského a bílého vína, co jim zbylo z víkendové konference (té, co na ní všichni byli, zrovna když jsem přijela...). Z počátku jsem se držela Marie, kterou jsem jedinou znala, ale seznamování probíhalo rychle a navíc se k nám brzo přidali i moji známí ze stejného projektu :) Potom se party přesunula do klubu (nebo spíš do klubů, vystřídali jsme asi čtyři na jedné známé večírkové ulici), což bylo taky moc fajn, už jsem strašně dlouho netancovala a tady jsem měla dostatek času si to vynahradit :D
Vyfotografováno ve 3 hodiny ráno.
Další den nás pak čekal (po pár hodinách vydatného spánku) hromadný meeting všech praktikantů, tzv. integration seminar, kde jsme si měli sdělit očekávání, naplánovat program a ještě pár dalších věcí, na které ovšem nedošlo, protože hned po usazení se v příjemném parku a vzájemném představení se, přišel takový slejvák, že nezbývalo než najít azyl pod slunečníky nejbližší hospůdky a vyčkat tam až skončení deště, což bylo mimochodem ve stejnou dobu, jako plánované ukončení semináře... Nezbývalo, než se přesunout k dalšímu bodu programu - neformální části seznamování, což jsme s radostí učinili :)
Oblíbená Polka - Kasha a Rumunka Andrea
Další super Polky - spolubydlící Maria, Kristi a Dominika
Užší skupinka, kterou znám trošku víc
Všichni dostupní praktikanti :) (a to ještě nejsme zdaleka všichni...)
Máš to pěkně nabité, což je super ;-) Přeju hodně štěstí s tou ruštinou. Máš jedinečnou šanci se trochu rozmluvit, rozečíst a rozrozumět :-)
OdpovědětVymazat