Teambuilding

O víkendu se opět udělalo krásně, tak se aiesecářky rozhodly, že nás vezmou k vodě :) Říkaly, že je to kousek za městem, z čehož se vyklubala dlouhá jízda metrem a pak ještě 50 minut takovým pomalým rozhrkaným vláčkem... Už jsme zjistili, že nemůžete věřit Rusům, když říkají jakékoliv údaje o vzdálenosti. To, co je pro ně kousek, nebo krátká doba, je v našich evropských měřítcích mnohem dál :D (např. nedávno jsme se bavily s jednou holčinou, která vyprávěla o svém dětství, jak ráda trávila léto u babičky, taky to bylo blízko - jen jeden den cesty autem :D)

Každopádně jsme tedy podnikli první výlet za město, dorazili jsme do nějaké rekreační oblasti, kde měli Rusové malé odpočinkové chatičky (oni tomu říkají dača) jako třeba tyhle:


Brzo jsme našli i vodu a pláž. Neměla jsem kuráž ochutnat vodu, tak nevím, jestli byla slaná nebo sladká a tedy, jestli jsme byli u jezera nebo u Finského zálivu, vypadalo to spíš ale jako rybník :) Voda byla krásně teploučká a ani ne moc špinavá, takže jsem zalitovala, že jsem si nevzala plavky. Ale nevadilo to tolik, bylo nás víc, takže jsme trávili čas broděním se, povídáním a závistivým pomlouváním těch, co si plavky vzali :D Byla s námi i Linda, Češka, která přijela den předtím, takže se mi splnilo mé přání, nebýt v projektu sama :) (Mimochodem teď už jsme tři, v něděli se k nám přidala ještě Vendula, taky z Prahy.)

První zkoušení vody

Moc fajn Linda z Prahy s Žateckým Gusem :)

První odvážlivci


Naše skupinka s holčičkou s růžovým kruhem, která se moc chtěla kamarádit
Ano, i bez koupání se dá zabavit :D

Den to byl dosti příjemný, pak se k nám ovšem přidali nějací ruští kamarádi našich holek a bylo po klidu... Čtyři Rusové, kteří neuměli ani slovo anglicky, zato si to vynahrazovali hlasitou mluvou a deseti lahvemi šampaňského, nám den opravdu zpestřili :) Zážitek měli hlavně Arnon s Tiagem z Brazilie a Andrea z Rumunska, kteří jim nerozuměli ani slovo, přesto však byli stále součástí konverzace :D My (Češky a Polky) jsme se aspoň trochu chytaly, tak jsme se snažily překládat, ale nakonec jsme se uklidili trochu stranou a vytvořili anglicky mluvící ostrůvek :D

V neděli nás čekal Quest - dobrodružné týmové poznávání cetra St. Petersburgu se soutěžními úkoly. Pořádaly to opět holky z našeho projektu (tedy ruské aiesecářky) a pozvaly i Rusy mimo organizaci, aby nám pomohli s orientací. Náš tým dostal hned tři, ale byli úplně jiní než ti z předchozího dne :) Tihle byli moc fajn, tišší a hlavně uměli anglicky velmi dobře. Všichni byli studenti jako my a stejně naladění vyhrát :) Nakonec ale se ale náš tým "Ruští medvědi" umístil až druhý za týmem "Ruských křečků" (taky vám to přijde směšné? :D), nejspíš proto, že u jedné zastávky týrali naší Rumunku ruskou básničkou, kterou si nebyla schopná zapamatovat celou... Bylo to asi nějak takhle: "Čížek, Pížek, gdě ty byl/na fontánke vodku pyl", takže pro nás ostatní celkem jednoduché...

Ještě před začátkem questu jsem zažila první překvapení, když mi Polky sdělily, že se u nich říká našim cvičkám "češky" :) a v Rusku by tomu taky prý rozuměli... buď češky nebo baletky :D
inkriminovaný čížek, prý když na něj hodíte minci a ona tam zůstane, splní vám přání :)

Krásné počasí (ovšem dost zabijácké při všem tom běhání) :)

Náš skvělý tým Ruských medvědů
Po questu následoval teambuilding našeho týmu. To byla velmi vydařená akce - začali jsme v bytě Světy krátkou prezentací našich zemí, povídáním si o sobě i našich očekáváních a přáních co se týče projektu a našeho pobytu v Rusku:

Český příspěvek


Jak se zábava rozjížděla, stávali jsme se hlučnější a hlučnější, takže po druhém varování od sousedů, jsme se radši přesunuli ven. Bylo naštěstí pořád dost teplo i světlo, i když musím říct, že už to nejsou opravdové bílé noci, je znát, že se stmívá i rozednívá, ale hvězdy ještě pořád vidět nejsou... Byla to opravdu vydařená akce, všichni se moc bavili, kromě jednoho okamžiku, když skoro až k nám po trávníku přijela policie... Policie tady opravdu budí respekt, není radno je nějak provokovat. Člověk je potká všude, chodí po metru, po městě a mají různé uniformy, ale vždycky pořádně velikou (= s vysokým štítkem) čepici, která působí mnohem výstražněji než u nás. Holky jim rusky řekly, že slavíme narozeniny a že je všem nad osmnáct let, načež oni nás rychle proskenovali očima (naštěstí jsme jen seděli v kroužku a povídali, všechno, co jsme měli k pití, už bylo vypito vevnitř) a doporučili, ať se přesuneme dál od paneláků, což jsme učinili. Všem dost odlehlo, že nás nechtěli kontrolovat, protože si někteří nechali doklady vevnitř a hlavně ne všem Ruskám už opravdu bylo osmnáct...

No, po zážitku jsme se rychle oklepali a pokračovali v zábavě až do prvního ranního metra :) Musím říct, že když jsem se ráno vracela domů, měla jsem opravdu dobrý pocit z naší party i celého letního dobrodružství. Došlo mi, že už se tu cítím "jako doma" a jsem vážně ráda, že jsem se rozhodla pro St. Petersburg :) Jsem zvědavá, co mě ještě v těch následujících čtyřech (a kousek) týdnech čeká...